Skryté kouzlo frekventovaných revírů 
Jiří Kukla

Stejně jako v minulém roce jsem se rozhodl strávit první část nové sezóny (brzké jaro) na řece. Ze zkušeností z let předešlých jsem zvolil mojí oblíbenou lokalitu, řeku Labe v okolí mé domoviny. Jako minulý rok jsem si vybral velice navštěvovaný a okupovaný úsek řeky, kde denně sedí několik krmítkářů a mydlí svá "děla" do vody. Tento počin se může zdát na první pohled jako naprostý nesmysl. Přeci když tam denně vysedávají rybáři, je tam enormní tlak, nemluvě o ranách dopadajících krmítek na vodu, tak tam je přeci úplný nesmysl chytat...? Třeba vás tento článek přesvědčí, že i takovéto úseky revíru dokáží být krásné a plné zážitků. Minulou sezónu jsem tuto taktiku navštěvování velmi prochytávaných lokalit zjara zkoušel také a relativně se dařila, nicméně ještě bylo co vylepšovat.

Krmení

V předchozím roce jsem na krmení dost často doplácel, protože když chytáte na vodě, kde neustále někdo sedí a uvidí vás něco házet do vody, už si tam zaručeně nesednete. I když jsem se snažil krmit málo, občas se stalo, že jsem si nesednul. To je holt život a byl to jeden z důvodů, proč jsem nekrmil velkým množstvím návnady, aby mě při zasednutí místa tolik "nebolela" ztráta krmení. Nehledě na to, že podle mě ani nemá velký smysl valit do vody, která má okolo 10 °C, boilies po tunách. Nicméně přípravu místa považuji za jeden z kroků, jak jít štěstí naproti, proto jsem k řece chodil nejdřív na obhlídky, až jsem si časem stanovil dobu, kdy "ranní směna" pánů odcházela na oběd a "odpolední směna" ještě nedorazila potrápit místní obsádku kapříků. Toto se vyplatilo a na úseku mě nikdo neviděl, protože bych se to ještě ten den navečer jistě od pánů dozvěděl, že tu někdo byl a házel něco do vody, ani nechytal a odešel. Myslím si, že vhodný čas krmení je velmi zásadní věc a platí na všech typech vod. Když si chcete připravit místo, je nutné abyste z vašeho vynaloženého úsilí a v neposlední řadě i peněz, těžili jen vy, nikoliv i někdo jiný, nebo nedej bože ten, kdo případnou pěknou rybu, chycenou z vašeho předkrmeného fleku odnese do udírny apod.

Čas lovu

Na frekventovaných lokalitách je tato věc také velmi zásadní, když budete chytat i na skvěle předpřipraveném fleku přes den, kdy každou chvíli dopadne krmítko na vodní hladinu a u vody je rozruch způsobený např. hlasitými rozpravami vašich kolegů, máte opravdu pramalou šanci chytit hezčí rybu. Z tohoto důvodu jsem podnikal krátké, 3-4 hodinové vycházky, a to vždy od 18:00-21:00, v dubnu posléze do 22:00 dle rybářského řádu. Teď se asi pár kaprařům protočili panenky, protože kdybych zůstal non-stop, určitě bych potahal víc a větších ryb, ale já zastávám názor, že umění je chytit hezkou rybu v normální době lovu. Nikoliv při chytání "přes čáru", ano třeba takto nikdy nevytáhnu největší rybu revíru, která je zkušená a ví, kdy má žrát, ale kdybych ji náhodou zapřáhl v povolené denní době lovu, rozhodně z toho budu mít mnohem lepší pocit, než kdybych jí chytil v noci.

V době mých příchodů k vodě byli na řece přítomni ještě ostatní rybáři z "odpolední směny", ale ty mě viděli pouze přijít, rozbalit pruty, podběrák a vaničku pod ryby a nahodit samotné montáže, bez jakéhokoliv krmení. Nezřídka jsem se setkával s nevěřícnými pohledy, co tam hledám za štěstí a co to mám za vanu u prutů a podběrák jak na velrybu. To mě ale nechávalo ledově klidným. Sice jsem mohl k vodě chodit i déle, ale to bych se už okrádal o dobu, kdy pánové odjíždějí, já bych neměl montáže ve vodě a dělal bych na břehu zbytečný rozruch vybalováním apod. a tím pádem si snižoval šanci na první záběr.

Klidová doba revíru

Přesně, jak jsem předpokládal, cca hodinu po odchodu posledních pánů od vody jsem byl na celém úseku jediný, a to byl klíč k úspěchu. Voda najednou úplně obrátila a cca od osmé večerní se začínali ukazovat první hezčí kousci, kteří jako kdyby měli budíka a každý den po uklidnění revíru postupně najížděli dozobávat zbytky po celodenním krmítkování. Záběry začínali chodit pravidelně ve stejnou dobu každý den. Sice se na břeh nepodíval žádný velikán, ale já si skvěle zachytal v absolutním klidu ryby od 9-12kg. Kdo by to byl řekl, že na takovém úseku, od kterého dává skoro každý kaprař ruce pryč, dokáže být absolutní ticho a klid a vy jen sám posloucháte obracející se kapry, kteří si vyjíždějí vyplachovat své nenažrané huby na hladinu této krásné řeky. To jsou nepopsatelné zážitky, kvůli kterým chodím k vodě, to napětí, kdy už nastane ten okamžik, kdy se vám swinger přilepí k prutu a vy zaseknete a díky dodržení této taktiky jsem si byl skoro jistý, že ten záběr dřív nebo později přijde, i při takto krátkých vycházkách.

Tato "klidová doba" nastává na každém revíru jindy. Samozřejmě je zde mnoho faktorů, které ji ovlivňují, ale pokud si ji najdete, zaručeně vás odmění. Většinou to bývá velmi brzy z rána, před příjezdem ostatních rybářů, nebo naopak večer. Protože kdo by například v hlavní sezóně jezdil k vodě už na 3:30 ráno, aby měl ve 4:00 montáže ve vodě a chytal např. jen do 6-7 hodiny ranní, než začne být okolo revíru rušno. Jinde jsem naopak zažil, že záběry chodili až mezi 12-14h, kdy všichni odjeli na oběd a voda se opět uklidnila. Vyhledání klidové doby je právě jedna z těch věcí, která vás může odměnit opravdu hezkým úlovkem.

Závěrem bych chtěl říci, že nechci nikoho nařknout, když používám slovo krmítkáři apod. Každý má právo chytat, jak umí a chce a já tuto metodu nikterak nezavrhuji, naopak jsem i já tak mnoho let chytal. Ale jak postoupil čas, začal jsem, bohužel díky trpké realitě přicházet na to, že drancování našich svazových vod není ta cesta, ke které se přidám. Ale abych neházel všechny do jednoho pytle, občas se dokonce setkávám i se staršími rybáři, kteří jeví zájem o to naučit se chytat na boilies, a kteří větší ryby pouštějí zpět do své domoviny. Sice je to pořád mlhavá menšina, ale takovéto rozhovory u vody mě vždy nabijí pozitivní energií, že v našich svazových vodách přeci jenom nějaké ryby zbydou i pro další generace rybářů a budou jim dopřávat minimálně stejně nezapomenutelné okamžiky, jako nám.

Jirka Kukla, Pardubice.