Zdravotní komplikace u vody 
Patrik Ardely

Zdravím Vás, dnešní zpráva od vody nebude o úlovcích, ale spíše jako odstrašující případ pro ostatní. Včera jsem navečer vyjel k mé oblíbené vodě na jednu noc s tím, že to brzo ráno sbalím a pojedu domů a pak do práce. Už při odjezdu jsem se cítil nějak divně, začalo mě bolet v krku. Říkal jsem si, že to je asi z klimatizace v autě, že to přejde. Přijel jsem k rybníku, nikde nikdo, všechno vypadalo ideálně, až na to, že kapři se už začínali třít. Obešel jsem rybník na druhou stranu, kde je několik vázek, trochu kolem nich přikrmil boiliem frankfurtská klobása a nahodil pruty přesně do vybraných míst. Posadil jsem se do křesla a zjišťoval, že je mě nějak čím dál hůř a jsem hrozně unavený. Ačkoli bylo teprve půl 9 večer, vytáhl jsem lehátko a spacák a ulehl. Venku bylo pořád tak 20 stupňů, ale mě začala být zima, což bylo už asi dost varování. Okolo mých lovných míst se ale začali převalovat kapři a přišel první záběr. Kapřík okolo 60 cm. Při jeho zdolávání a nahazování mi bylo jasné, že mám asi teplotu a začal jsem být trochu malátný. Kapří horečka byla ale silnější než ta pravá a rozhodl jsem se, že to snad nějak ve spacáku vypotím. Po půl hodině jsem chytl takovou zimnici, že jsem se i v teplém spacáku, kalhotách a mikině třepal zimou. Do toho se mi začalo navalovat. To už jsem pochopil, že moje rozhodnutí zůstat nebylo dobré. Po další půlhodině, kdy jsem nějak zimnici překonal a snažil se marně nějak usnout, přišel další záběr. Nevím ani jak, ale najednou jsem stál, v rukou držel ohnutý prut, na jehož konci zápasilo velké zvíře. Podle tahu a váhy na prutu asi velmi slušný kapr. Jenže po asi minutě zdolávání jsem zjistil, že mě strašně bolí celé tělo, podlamují se mi kolena a do toho se mi udělalo zle. Dokonce jsem musel povolit brzdu, položit prut zpět do stojanu a tak 5 minut jsem zvracel. Kapr si samozřejmě mezitím poradil. Vymotal asi 30 m vlasce a upálil mi montáž ve vázce. Vysílením jsem padl zpět na lehátko a nebyl jsem schopen se skoro ani hnout. V hlavě mi začalo běhat, co teď budu dělat. Asi 3 km od civilizace, sám u vody, v tomto stavu, kdy mi bylo čím dál hůř. Volat domů? Sanitku? To ne. Jsem přece zvyklý poradit si sám. Nějak jsem smotal i druhý prut. Po dalších nevolnostech jsem z posledních sil a opět se zimnicí doslova dosoukal do auta lehátko a tašky. Naštěstí jsem nestavěl bivak, to bych asi sbalit nedokázal. Trvalo to snad věčnost, ale podařilo se, vše, včetně mě, bylo v autě. Ani si nepamatuju jak, ale nějak jsem dojel domů. Všechno nechal v autě a přítelkyně už se o mě postarala co se týče nadopování léky a uložení do postele. Naměřila mě 39,1 horečku. Je to pro mě ponaučení, abych příště buď k vodě vůbec nejel, nebo to sbalil hned, jak se mi začne přitěžovat. Ty pocity bezmoci mě opravdu daly zabrat a nepřál bych je nikomu.